Historie

Před 50 lety se v Čierné nad Tisou sešel Brežněv s Dubčekem. Pak přišel vpád

28. červenec 2018 četba na 13 minut
Jednání v Čierné nad Tisou získalo přízvisko "vagónové jednání" podle vládního vlaku sovětské delegace

Jednání v Čierné nad Tisou získalo přízvisko "vagónové jednání" podle vládního vlaku sovětské delegace

Foto: ČTK

Od 29. července do 1. srpna 1968 probíhalo ve slovenském pohraničním městečku Čierná nad Tisou jednání mezi československým a sovětským vedením komunistické strany, které Sověti vnímali zřejmě jako "poslední šanci" vzpurným Čechoslovákům. Buď se "umoudří", nebo přijde invaze. Rozhovory, které probíhaly v sovětském vládním vlaku, vstoupily do historie jako "vagónové jednání". A invazi neodvrátily.

FOTOGALERIE

Jednání v Čierné nad Tisou získalo přízvisko "vagónové jednání" podle vládního vlaku sovětské delegace Alexandr Dubček s Leonidem Iljičem Brežněvem v Čierné nad Tisou Alexandr Dubček s Leonidem Iljičem Brežněvem v Čierné nad Tisou

O co vlastně šlo při jednáních v Čierné nad Tisou, od jejichž uskutečnění dne 29. července 1968 uplynulo právě 50 let? Zjednodušeně řečeno o to, že sovětská říše se spolu s ostatními socialistickými satelity snažila zastavit demokratizační proces v Československu, zvaný Pražské jaro. Ten totiž nejenže otvíral okna do historie, která si vedení "socialistického tábora" přálo nechat zavřená, ale především se zabýval komplexní ekonomickou, politickou i společenskou reformou československého státu, včetně mezinárodních vazeb, což připadalo Brežněvovi a spol. nebezpečné, protože Sovětský svaz tak ztrácel v Československu svůj vliv a moc.

Pražské jaro vadilo od začátku

Už o čtyři měsíce dříve, ve dnech 23. a 24. března 1968, se v Drážďanech v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) konalo v Drážďanech setkání vedoucích představitelů Československa, Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR, kteří zde zkritizovali československý obrodný proces coby "plíživou kontrarevoluci".

Začátkem července pak ústřední výbor komunistické strany Sovětského svazu poslal ústřednímu výboru československých komunistů dopis, v němž zkritizoval vývoj v Československu podruhé a navrhl nové obdobné setkání "pětky" (tedy výše uvedených pěti socialistických států) ve Varšavě. Dubček se chtěl tomuto jednání mermomocí vyhnout i s ohledem na nepříjemné vzpomínky z jarních Drážďan. Varšavská schůzka tak proběhla v polovině července bez účasti československé delegace. Mezi věci, jež vadily Brežněvovi nejvíc, patřilo zrušení cenzury, k němuž Československo přistoupilo 26. června, a kritický manifest Dva tisíce slov, který vyšel jen den na to.

Výstupem varšavského jednání se stal kritický dopis, který 16. července předal Dubčekovi sovětský velvyslanec v Československu Stěpan Vasilijič Červoněnko. Ten současně vyjádřil ochotu svého vedení k dvoustrannému jednání. Znění dopisu zveřejnili Sověti i v médiích, aby na vedení KSČ zvýšili tlak. Předsednictvo ÚV KSČ pod Dubčekovým vedením však přesto zůstalo konzistentní a v písemné odpovědi kritiku z Varšavy odmítlo.

Začalo přituhovat, protože odmítnutí kritiky z Varšavy vzala Moskva jako oficiální vyjádření neposlušnosti jednoho ze svých satelitů. Ve dnech 19. až 22. července tak zasedlo sovětské politbyro a začalo připravovat sovětskou intervenci. Zároveň ale vyslovilo souhlas s bilaterálním jednáním s představiteli KSČ, což bralo jako poslední šanci, jak se mohou Češi a Slováci vyhnout silovému řešení. Bilaterální schůzku brali Rusové jako ústupek Čechoslovákům, kteří se chtěli vyvarovat několikanásobného nátlaku ze čtyř různých stran, jaký zažili v Drážďanech, a chtěli proti sobě jen jednoho soupeře - ruská strana totiž naopak stála o to, aby mohla svůj mocenský tlak vydávat za internacionální soudružskou pomoc.

Zarputile se jednalo i o místě schůzky, jež opět mohlo jedné ze stran poskytnout výhodu. ÚV KSČ proto dávalo přednost setkání v Československu (jako možné místo navrhovalo Košice), Sovětský svaz preferoval jednání na svém území. Pohraniční městečko Čierná nad Tisou z toho nakonec vzešlo jako kompromis, když Košice sovětské vedení zamítlo. Na námitku československé strany, že městečko nemá ubytovací kapacity pro takovou událost, Sověti odpověděli, že přijedou vlastním vlakem a večer po jednání se jím pokaždé vrátí na své území. V jejich vlaku pak také probíhaly rozhovory obou delegací. Proto se setkání v Čierné nad Tisou začalo přezdívat "vagónové jednání".

Jednání začíná

Rozhovory v Čierné nad Tisou byly zahájeny 29. července a trvaly do 1. srpna. Sověti důrazně požadovali, aby se schůzky zúčastnila předsednictva obou stran v kompletní sestavě, což se také stalo. Z československé strany přicestovalo do Čierné nad Tisou kompletní předsednictvo ÚV KSČ doplněné o prezidenta Svobodu a předsedu Ústřední kontrolní a revizní komise Milouše Jakeše, sovětskou delegaci tvořilo téměř kompletní politbyro. 

V úvodním téměř dvouhodinovém projevu Brežněv mimo jiné připomněl československé delegaci její sliby ohledně tvrdších kroků vůči "antisocialistickým silám a zejména médiím", které mu československá delegace údajně dala na jednom z předchozích jednání v Moskvě, podivil se nad nečinností, s jakou KSČ reagovala na uveřejnění manifestu Dva tisíce slov, a samotný manifest označil za platformu kontrarevoluce. Zkritizoval údajnou zaujatost československých médií vůči těm členům strany, kteří projevují názory odlišné od těch, co jsou v Československu populární, a také personální obsazení některých pozic - konkrétně se mu nelíbil ředitel Československé televize Jiří Pelikán, předseda České národní rady Čestmír Císař, ministr vnitra Josef Pavel a reformní ekonom Ota Šik. 

"Politbyro je pevně přesvědčeno, že události nemají spontánní, ale organizovaný charakter. Logika událostí svědčí o otevřené kontrarevoluci a její podpoře zvenčí," uvedl na závěr svého projevu Brežněv a vyzval vedení KSČ, aby rozpoznalo "hloubku nebezpečí" a rychle provedlo opatření, která mohou "zastavit nástup reakce" k moci, přičemž se odvolal na návrhy z varšavského dopisu.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST