Historie

Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováků, považovaný za jeden ze "zvacích"

18. červenec 2018 četba na 12 minut
Dopis 99 pragováků posloužil Sovětům jako jeden z argumentů, "ospravedlňujících" srpnovou invazi vojsk, ilustrační foto

Dopis 99 pragováků posloužil Sovětům jako jeden z argumentů, "ospravedlňujících" srpnovou invazi vojsk, ilustrační foto

Foto: archív

Dne 18. července 1968 byl odeslán takzvaný dopis 99 pragováků, který šedesát zaměstnanců tohoto pražského podniku sepsalo ve dnech 15. až 17. července téhož roku. Dopis posloužil jako jeden z argumentů, jimiž později Sovětský svaz ospravedlňoval srpnovou vojenskou invazi do Československa. Vzpomínka na dopis je stále živá, mimo jiné proto, že je často používán v politických diskusích k nařčení oponentů, že jejich konání "připomíná 99 pragováků". 

FOTOGALERIE

Dobové fotografie zachycující okupaci na Zlínsku. Dobové fotografie zachycující okupaci na Zlínsku. Dobové fotografie zachycující okupaci na Zlínsku.

"Ve vážné situaci, kterou v současném obrodném procesu v naší zemi a naší straně prožíváme, máme oči upřeny na vás. Každodenně sledujeme zprávy vašeho tisku a rozhlasu. Známe vaše znepokojení, v tom jsme si za jedno… Je nám známo, jak úzkostlivě sledujete všechny události kolem obrodného procesu u nás, a my vám to nemáme za zlé. I my trneme obavami o budoucnost naší vlasti… Věřte nám, že to nejsme my, kteří rozpoutali kampaň proti vojenskému cvičení, na urychlený odsun vašich vojsk a vojsk spojenců z naší země. Věřte, že nám je hanba a stydíme se do hloubi našich duší za ty lidi, kteří licoměrně jedním koutkem úst se vydávají za přátele SSSR, jeho lidu a druhým koutkem štvou a volají po okamžitém odchodu vojsk…"

I tato slova stojí v dopise, datovaném 18. července 1968, podepsaném "členy strany, nestraníky, členy LM, mládežníky z vysočanské Pragovky a jejich rodinnými příslušníky" a adresovaném "drahým soudruhům - našim sovětským přátelům" (celé znění dopisu si můžete přečíst zde).

Dopis sepsalo a podepsalo (údajně z podnětu místního velitele Lidových milicí) šedesát zaměstnanců pražského automobilového závodu Praga (tehdy Automobilových závodů Klementa Gottwalda) během celozávodní dovolené. Na konečné číslo 99 signatářů se autoři dopisu dostali díky tomu, že k němu připojili i podpisy 33 svých příbuzných. Dopis pak odevzdali na sovětském velvyslanectví a 30. července 1968 ho otiskla na titulní straně moskevská Pravda.

Právě v té době probíhalo v Čierné nad Tisou další jednání mezi československými a sovětskými představiteli, které se konalo od 29. července do 2. srpna a mělo přispět k uklidnění napjatých vztahů, vyhrocených československým demokratizačním procesem, zvaným Pražské jaro.

Sovětská strana, reprezentovaná tehdejším generálním tajemníkem prezidia Nejvyššího sovětu komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) Leonidem Iljičem Brežněvem, na jednání zdůrazňovala oběti, které přinesli její vojáci při osvobozování Československa v roce 1945, a jednoznačně deklarovala, že nepustí Československo z oblasti svého vlivu a nevydá jej Severoatlantické alianci ani československé pravici. Československá delegace, kterou vedl tehdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, se hájila, že demokratizační proces neznamená ústup Československa ze socialistického společenství.

Jednání vyústilo v ústupky československé strany, jež se rozhodla vyhovět některým sovětským požadavkům: konkrétně šlo o znovuzavedení cenzury, zrušené 26. června 1968, o zastavení nekomunistických politických organizací jako KAN (Klub angažovaných nestraníků) a K231 (Klub bývalých politických vězňů) a o ukončení činnosti přípravného výboru pro založení Československé sociální demokracie. Ani to ale sovětskou stranu plně neuspokojilo, hlavně proto, že zavedená opatření nezastavila v Československu obrodný proces.

Atmosféra houstne

Dopis 99 pragováků, což byla v podstatě soukromá iniciativa několika desítek stalinistů, tak začal poměrně rychle žít svým vlastním životem.

Jakkoli ho podepsala jen menšina osazenstva jednoho dělnického podniku a zbylých 4500 zaměstnanců závodu tento čin po návratu z dovolené odsoudilo, sovětské politbyro ho začalo označovat za autentický a reprezentantivní hlas české dělnické třídy, která prý varuje před nástupem kontrarevolučních a pravicových sil v Československu. 

Československé sdělovací prostředky i veřejnost naopak začaly zmíněný dopis po jeho zveřejnění v sovětské Pravdě ostře kritizovat. Za nevhodný ho označilo i předsednictvo městského výboru KSČ v Praze. To sice varovalo, že "politická neprozíravost pisatelů nemůže být důvodem k jejich perzekuci v zaměstnání ani ve společnosti" (zejména po invazi signatáři dopisu veřejnému opovržení a různým slovním útokům opravdu čelili), ale přesto ho odsoudilo jako jednostranný. Dopis podle výboru neodpovídal vývoji ani politické situaci ve straně ani v zemi.

Na kritiku dopisu reagoval opět Brežněv. Nejdřív si na ni 9. srpna postěžoval v telefonickém rozhovoru Dubčekovi a o týden později inicioval sepsání oficiálního protestního dopisu, který ústřední výbor KSSS poslal 17. srpna předsednictvu ÚV KSČ.

Na schůzce představitelů pěti zemí Varšavské smlouvy (takzvané varšavské pětky, tedy SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska) dne 18. srpna v Moskvě Brežněv mluvil o "neuvěřitelném případu, jakým je pronásledování dělníků v závodu Auto-Praga, vyloučení mnohých z nich z odborů, a dokonce propuštění ze závodu kvůli tomu, že podepsali známý dopis, uveřejněný v našich novinách Pravda. Je třeba přitom podotknout, že iniciátorem činu je Císař, známý antileninista, antimarxista. Právě on byl v té době v závodě".

Brežněvova poznámka se týkala shromáždění zaměstnanců vysočanského závodu Praga ze dne 5. srpna 1968, kde tehdejší tajemník ÚV KSČ a člen sekretariátu ÚV KSČ Čestmír Císař referoval o jednáních v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Shromáždění označilo "dopis 99" za nevhodný. "Dvě členky ZV ROH, které dopis podepsaly, se vzdaly funkcí a se dvěma pracovníky byl na jejich žádost rozvázán pracovní poměr," napsal server Totalita, který shromažďuje historické dokumenty z doby totalitního režimu.

Sovětský tisk začal tvrdit, že kontrarevoluce v Československu má podporu nejvyšších státních činitelů a likvidace socialismu zde nastává za podpory komunistické strany, přičemž jako jeden z argumentů uváděl i snahu zpochybnit pragovácký dopis. 

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST