Rozhovory

Václav Vašák: Při nájezdu zoufalství volím přespolní běh nebo Rulandské šedé

21. květen 2018 četba na 13 minut
Václav Vašák

Václav Vašák

Foto: Deník/Martin Divíšek

Václav Vašák byl ještě nedávno téměř nejznámější tváří české reklamy. V poslední době se tento charismatický a zajímavý herec naštěstí objevil i v několika seriálech a filmech. Přesto je stále znám zejména divadelnímu publiku, aktuálně v pražském Divadle Na zábradlí. Herectví ovšem překvapivě nepovažuje za svoje celoživotní poslání.

V době, kdy měl v Brně našlápnutou kariéru, se dokonce sebral a odjel na Nový Zéland. Nakonec se ovšem k divadlu, k velké radosti diváků i svých početných fanynek, vrátil.

FOTOGALERIE

Václav Vašák Václav Vašák Václav Vašák

Jak vás vlastně tenkrát napadlo vypravit se na Nový Zéland? Nebyla to spíš módní záležitost?
Nový Zéland v době, kdy jsem ho navštívil, zažíval díky filmu Pán prstenů, který se zde natáčel, opravdu svůj turistický boom. Ale já jsem neodcestoval na druhý konec světa, abych šel po stopách hobitů a elfů a poslouchal se skupinou japonských turistů vtipné historky z natáčení. Mojí motivací bylo zmizet co nejdál a hlavně do přírody. A to mi výlet splnil vrchovatě.

Odcestoval jste tam úplně sám? Předpokládám, že určitou motivací byla i angličtina.
Ano, můj záměr byl cestovat sám, chtěl jsem se takzvaně „vyčistit“. V divadle jsem hrál několik rolí, takže jsem byl každou chvíli někdo jiný. Jednou jste Claudio, pak zase Benito, dopoledne pro děti hrajete soba, pořád se převlékáte a na jevišti kolem vás se pohybuje spousta jiných divných lidí, kteří se jmenují také pokaždé jinak a dělají zase jiná zvířata.

To vás musí nutně poznamenat. Chtěl jsem si zkrátka zkusit být chvíli sám sebou jen tak v kraťasech a nenalíčený. Zdokonalit se v angličtině na cestě hledání sebe sama byla pouze přidaná hodnota.

Pracoval jste prý na místních farmách i stavbách. Pro vás, coby vyučeného mechanika-seřizovače obráběcích strojů a číslicových linek, nebyla manuální práce zřejmě největší překážkou. Mimochodem, co jsou to vlastně číslicové linky?
Občasnou manuální práci miluji. Pro mě je to jistá forma meditace. Když dostanu do ruky pilu, štětku nebo sekačku, prožívám lehké mrazivé uspokojení. Tak jako někoho fascinuje včelstvo, já zbožňuji vercajk. Návštěva obchodu s vybavením pro dílnu a zahradu mě přivádí na hranici kutilského orgasmu.

Zřejmě to má spojitost s mým původním oborem, kterým je právě seřizovač CNC strojů „Computer Numerical Control“ neboli počítačem řízené obráběcí stroje. Profesi jsem ale nikdy nevykonával. Hned po maturitě v Pelhřimově jsem vrátil montérky a utekl z Herálce studovat angličtinu do Brna.

Jaké vlastně bylo dětství v Herálci?
Dětství na Vysočině v Herálci u Havlíčkova Brodu, ale hlavně také ve Větrném Jeníkově, kde jsem trávil část prázdnin u dědy a babičky, bych přál zažít každému dítěti. Děda byl předsedou mysliveckého spolku, a tak jsme se pořád starali o nějaké psy, bažanty, kolouchy a brečeli jsme, když nám kočka sežrala kavku. A k tomu spaní v chatce, čekání na posedu, hony, střelnice i rodinné oslavy s harmonikou. Čirá krása.

Po JAMU jste dlouho působil v Brně v Mahenově divadle a Redutě. Co vás nakonec vedlo ke změně a odchodu do Prahy?
V Mahenově divadle v Brně jsem byl jedenáct let. Zažil jsem tam období velice inspirativní a tvůrčí, ale i období, kdy jsem měl chuť utéct zase někam do hor. A právě v tu chvíli přišla nabídka z Vinohradského divadla od tehdejšího uměleckého šéfa Martina Stropnického. Naše spolupráce ovšem trvala velice krátce, pan Stropnický díky divadelním rošádám z Vinohrad odešel a já jsem se po čtyřech sezoónách ocitl v Divadle Na zábradlí, kde jsem společně s ostatními pokračoval v divadelním směřování, které už se začalo formovat právě v brněnské Redutě.

Mimochodem, na brněnském jevišti jste se potkával i se svými staršími potomky, které jste posléze vyženil. Tam jsem se vlastně seznámil i s vaší manželkou. Nebál jste se začít zničehonic starat o dvě děti?
V tu dobu jsem existenční otázky o budoucnosti nijak zásadně neřešil. Děti mojí ženy hrály dobře divadlo, uměly zdravit a měly základní hygienické návyky. Předpokládal jsem, že není nic, co bych nezvládl. Byl jsem mladý, silný a hlavně zamilovaný. Snažil jsem se je vychovávat, jak jsem nejlépe uměl, s vědomím toho, že jednou přijde chvíle, kdy se oni budou možná starat o mě. Bát se tedy teprve asi začnu.

Na Facebooku často sdílíte fotky z rodinných výletů a dovolených. Působíte jako vtipná a sehraná rodinná smečka.
Já sám nemám rád upjatost a škrobenou serióznost. Jsem z velké rodiny, která se nikdy nebrala moc vážně. Mám dva stejně postižené bratry a souhra mezi námi funguje skvěle. Dobré klima v rodině považuji za naprosto zásadní. Něco podobného se snažíme s mojí ženou vytvořit i v té naší. Ona si k roli organizátora všech těch akcí přidala ještě jejich dokumentaci. Já mám na starosti catering.

Jeden čas jste na mě koukal  téměř z každé televizní reklamy. Naivně jsem si myslela, že tak výrazný herec, jako vy, může být spojen pouze s jedním produktem. Nebo ne?
Měl jsem takové výrazné reklamní období, kdy jsem divákům lezl hodně do obýváků. Bylo to způsobeno tím, že některé reklamy, které jsem natočil, byly úspěšné a klient se rozhodl prodloužit jejich práva na další rok, a to v době, kdy už se připravovala jiná reklama. Tím se stalo, že jsem se v televizi navzájem potkával v jednom reklamním bloku. Je to věc, která se běžně nestává a zřejmě už nestane. Dobrou reklamu ovšem považuji za součást herecké práce. Navíc, jak říká můj kamarád, podařilo se mi zdolat 4K. Propagovat kafe, kyselku, kořalku a konzum.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST