Hry Commonwealthu představují mezinárodní sportovní událost, která se podobně jako olympijské hry koná jednou za čtyři roky a soupeří při ní zástupci zemí Společenství národů, sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých dominií a kolonií. Ti se během dvou týdnů utkávají celkem v devatenácti sportech.

Letošní ročník se stal první globální multisportovní akcí, kde připadl stejný počet sad medailí mužům i ženám. Z celkem 275 jich bylo rozděleno po 133 rozdáno oběma pohlavím, devět pak bylo rozděleno ve společných sportech, jež se hrají zejména v zemích Britského společenství národů.

Soutěž začala v roce 1930 jako Hry britského impéria, nyní chce ale podle Louise Martinové zdůrazňovat podporu lidskosti, rovnosti a údělu. Rebranding celých her podle prezidentky jejich federace právě probíhá. Píše o tom agentura AFP.

Vzpěračky čelily soupeřce, jež byla dřív mužem

Tento fakt se projevil i na právě ukončeném 21. ročníku Her Commonwealthu, který se konal v australském Gold Coast (v překladu Zlaté pobřeží). V jeho průběhu udělili mimo jiné poprvé takzvanou medaili rovnosti mezi muži a ženami a parasoutěž (soutěž zdravotně postižených) integrovali do hlavního programu. Na hrách se také objevila první transgender sportovkyně, jíž byla novozélandská vzpěračka Laurel Hubbardová, kterou lidé srdečně uvítali a organizátoři podpořili její účast.

Hubbardová přitom představuje ve sportovních soutěžích nemalý etický i právní oříšek, který pravděpodobně ani Hry Commonweathu jen tak neodstraní. Narodila se v roce 1978 na Novém Zélandu v rodině bývalého starosty Aucklandu jako chlapec, který získal jméno Gavin Hubbard. Pod tímto jménem také žila jako muž až do svých třiceti let a byla mužským vzpěračem. Teprve pak se rozhodla změnit své pohlaví na ženu a co navíc, konkurovat jiným ženám coby elitní sportovkyně.

Kritici jejího jednání poukazují na to, že díky svému "mužského původu" disponuje coby vzpěračka od přírody větší silou a lepšími fyzickými dispozicemi než její soupeřky a její sportovní kariéra je z tohoto důvodu neférová. V průměru totiž překonávají muži ženy ve vzpírání a dalších silových sportech až o 25 procent, a to kvůli většímu rozpětí plic, silnějším kostem a větší svalové hmotě.

Pokud se Hubbardová rozhodne vystoupit mezi ženami i na letních olympijských hrách v Tokiu v roce 2020, pak zřejmě zamotá organizátorům pořádně hlavu a vytvoří téměř neřešitelné dilema, upozorňuje britský The Telegraph.

Už na hrách Commonwealthu mohlo podobné dilema vzniknout, když se Hubbardová-Hubbard rozhodla zdvihnout v nadhozu hmotnost 132 kilogramů, tedy takovou, v jakou žádná z jejích soupeřek ani nemohla doufat. Hubbardová si ale při tomto pokusu sama zranila loket, takže na debatu o tom, nakolik je podobné soutěžení rovné a poctivé, tentokrát nedošlo. I tak ale získala stříbrnou medaili, která je pro ni první trofejí ze světového šampionátu.

Trenéři jejích soupeřek však nepřestávají namítat, že její účast mezi ženami je všechno možné, jen ne spravedlivá. Jerry Wallwork, hlavní trenér ženského vzpěračského družstva státu Samoa, tyto výtky shrnul, když prohlásil: "Muž je muž a žena je žena. Vím, že prošla spoustou změn, ale Laurel bývala mužským vzpěračem. Ta síla tam pořád je a pro všechny ostatní ženy je její účast nespravedlivá. Možná je taková situace akceptována, ale to nás nezastaví v protestech. Bez ohledu na to, jestli bude soupeřit s některou z našich sportovkyň nebo ne."

Federace Her Commonwealthu však i přes tyto protesty účast Hubbardové umožnila s tím, že to podporuje nové krédo her, jímž je "spravedlnost, nediskriminace a začlenění". "Pokud jde o mne, jsme plně inkluzivní," řekl Martinová.

Inkluze kritiky neumlčela

Vůči pořádání her se však ozývali i další kritici. Aktivisté z řad původních domorodých obyvatel Austrálie překřtily hry z Commonwealth na "Stolenwealth", aby tak poukázaly na britskou kolonizaci Austrálie a potlačení práv původního etnika (původní název lze přeložit jako společný či sdílený majetek nebo hojnost, Stolenwealth oproti tomu znamená ukradený majetek).

Námitka, že Hry Commonwealthu patří minulosti, protože odkazují k tradici dnes už neexistujícího britského impéria, zaznívá v posledních letech poměrně často. Federace her se jí pokouší čelit právě větší otevřeností a začleněním. "Že tyto hry patří minulosti? Ti, kdo z této éry přicházejí, si to stále myslí, ale my žijeme v moderní společnosti, jdeme dopředu a přijímáme všechny. Naše hry se stávají důležitější víc než kdykoli předtím a my chceme, aby všichni lidé na světě viděli, oč usilujeme. Prosazujeme hodnoty humanity a rovnosti a povzbuzujeme ostatní, aby udělali totéž," prohlašovala vzletně Martinová.

Bohužel ji asi příliš nepotěšil anglický reprezentant ve skocích do vody Tom Daley, který se otevřeně hlásí ke své homosexualitě a který poté, co na Hrách Commonwealthu získal další zlatou medaili, okamžitě veřejně poukázal na to, že homosexualita zůstává nadále nelegální v 37 zemích a závislých územích Commonwealthu. "Chtěl bych se cítit pohodlně také v jiných zemích. A v sedmatřiceti státech Commonwealthu, které se letošních her zúčastnily, tomu tak není. Prosím, změňte to," uvedl Daley.

Sportovní výkony obecně ustoupily na letošních hrách do pozadí a mnohem víc se řešila politika související s genderovou vyvážeností. Podle Martinové jdou však hry správným směrem a jejich příkladu by měly následovat i další multisportovní události. I ty by se podle ní měly posunout k větší vyváženosti, pokud jde o medaile udílené mužům a ženám (byť třeba letošní zimní plympijské hry v Pchjongjangu zaznamenaly rekordní účast žen a podíl obou pohlaví byl téměř padesát na padesát).

"Probuďte se, všichni jsme v tom spolu," odpověděla Martinová na otázku, zda považuje za důležitý stejný počet medailí pro muže a ženy. "Myslím, že každá multisportovní událost by měla usilovat o totéž, co my, zaměřit se na plánování a vytvořit takový program, který zajistí, že mužské sporty nebudou mít převahu nad ženskými sporty. My jsme to dokázali a jiné hry to také dokážou," uvedla.