Fenomén legendární party z pera Jaroslava Foglara křižující záhadná Stínadla nemizí. Příběhy Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky, které považoval jejich autor Jaroslav Foglar za své největší životní dílo, se objevily poprvé v časopisu Mladý hlasatel v podobě komiksu. Zásadně ovlivnily podobu tohoto žánru u nás na desítky let. A stále si nacházejí čtenáře.

Komiks stále žije

„Hlavní je, že když děti dnes čtou Rychlé šípy, smějí se stejným vtipům jako jejich předchůdci před 80 lety,“ potvrzuje Roman Šantora ze Skautské nadace Jaroslava Foglara.

„Stejně tak se jim líbí dobrodružství a jejich další příhody, což dokazuje životnost komiksu i po tak dlouhé době. A také žije v hrách, na divadle i ve filmu. Stal se součástí obecné kultury. Každý ví, že když se o někom řekne -to není žádný Mirek Dušín-, co to znamená.“

Retušované Šípy

Když nadace chystala k letošnímu výročí vydání reprodukce dvanácti originálních příběhů Rychlých šípů od kreslíře Jana Fischera ve formátu A2, ukázalo se, že většina je nakreslena černobíle. „Tehdejší technologie neuměla barevné ilustrace přímo převádět, ale rozkreslovali je na jednotlivý barevný soutisk retušéři. Proto nikdy Rychlé šípy nebyly barevně stejné a často se například lišila barva jejich oblečení,“ vysvětluje Šantora.

Mezi námi, už z letmého pohledu na toto „třináctero“ je zjevné, že s řadou bobříků by leckdo v naší společnosti měl problém. Jen namátkou: „Nepromluvíš jediné neslušné slovo. Nebudeš lhát. Budeš konat dobro a každému pomáhat... Nikdy nikoho neošidíš.“Specialitou Foglarových hrdinů byly tzv. bobříci: mlčení, odvahy, květin... S čím by měly dnes děti největší problém? „Určitě s bobříky, kde se musí děti nějak výrazněji překonat, s tím se dnes téměř nesetkávají,“ soudí. „Třeba bobřík hladu vyžadující 24 hodin nejíst nebo bobřík mlčení, kdy musí 24 hodin mlčet. Pro poslední vydání Hochů od Bobří řeky jsme museli aktualizovat podmínky bobříka mrštnosti, protože schopnosti kluků a holek v této oblasti se zhoršují.“ Kdo by si chtěl seznam dovedností osvěžit, najde ho na www.13bobriku.cz.

Může vůbec dnes legendární pětka oslovit mladou generaci, která žije diametrálně jinak než Foglarovi hoši? A netvoří jejich příznivci tak trochu skanzen, na který se jiní dívají se shovívavým úsměvem?

Už jen pro nejmenší

„Rychlé šípy dnes oslovují děti v nižším věku než za Foglarových dob, ideální čas pro ně je mezi 8. a 11. rokem,“ připouští Šantora. „Těm se příběhy stále líbí, najdou v nich mimo jiné kladné hrdiny a ryzí přátelství, s čímž se dnes málo setkávají. Právě v tomto věku jsou pozitivní vzory důležité.“

Nakladatelství Albatros se k příběhům od letoška vrací. Uvedlo na trh velkoformátovou mapu Pavla Čecha, Hochy od Bobří řeky s ilustracemi Ester Kuchynkové i stejnojmennou audioknihu. Nově ilustrovaní „Hoši“ vzbudili ještě před vydáním podle zveřejněných ukázek vášnivou debatu na sítích. Nakladatelským cílem nicméně bylo zaujmout dnešní děti, nikoli pietně ctít známé ilustrace.

Rychlých šípů vyšlo od počátku 317 dílů (s účastí čtyř ilustrátorů), Mladý hlasatel začínal s nákladem 35 tisíc výtisků, posléze se číslo zvedlo na více než 200 tisíc. Mimochodem, nikde na světě neexistuje tolik podob hlavolamu ježek v kleci jako u nás.

Pozadí komiksu

* Cílem Jaroslava Foglara bylo vytvořit vzdělávací, a přitom vtipný a poutavý obrázkový seriál, který by zvedl náklad časopisu Mladý hlasatel.

* Zároveň by mu usnadnil vzdělávání čtenářských klubů. Jejich počet narůstal a podrobná korespondenční agenda byla neúnosná.

* Seriál začal vycházet na konci roku 1938 a rychle si získal ohlas, přestože se s větším počtem dílů nepočítalo. Původně se jmenoval Černí jezdci. K „Šípům“ krátce nato přibylo i Bratrstvo kočičí pracky.