Historie

Setkání disidentů: Poláci odešli husím pochodem, Češi bloudili každý sám

3. květen 2018 četba na 6 minut
Na Borůvkové hoře si disidenti vyměňovali samizdaty a informace.

Na Borůvkové hoře si disidenti vyměňovali samizdaty a informace.

Foto: Paměť národa

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle si připomene spolupráci českých a polských disidentů, kteří se tajně scházeli v českých horách, aby diskutovali jak postupovat proti komunistickému režimu.

Pro svobodomyslné Čechy a Slováky žijící v tuhé normalizaci představovalo Polsko sedmdesátých a osmdesátých let okno na Západ. Konaly se tam kvalitní hudební, filmové a divadelní festivaly, vycházely překlady v Československu nedostupných knížek, polští odpůrci režimu se organizovali v několika protirežimních hnutích. Největší z nich byla Solidarita.

FOTOGALERIE

Setkání českých a polských disidentů na Borůvkové hoře v Jeseníkách v roce 1987 bylo jednou z řady bratrských diskuzí. Českou skupinu vedl Václav Havel (na fotce uprostřed). Na Borůvkové hoře si disidenti vyměňovali samizdaty a informace. Jáchym Topol (vlevo) a Václav Havel (vpravo) během setkání s polskými odpůrci režimu na Borůvkové hoře 15. srpna 1987.

Čeští disidenti, oslněni polským protikomunistickým hnutím, iniciovali na konci sedmdesátých let setkání českých a polských disidentů na hranicích a dohodli tajnými kódy místa v horách, kde si budou vyměňovat samizdaty.

Počasí se povedlo - bylo slunečno, 28. července 1978. Vyjma Václava Havla a polského disidenta Jacka Kurońe se na prvním ilegálním setkání českého a polského disentu sešli Marta Kubišová, Jiří Bednář, Tomáš Petřivý, Adam Michnik, Jan Lityński a Antoni Macierewicz. Poslední jmenovaný přišel na místo schůzky jako poslední́, protože čekal na vytištění nového čísla samizdatového časopisu Głos, které chtěl ukázat ostatním.

Setkání připomínalo spíš turistický piknik, než konspirativní schůzku oponentů komunistických režimů. „Nebudu skrývat, že toto setkání na nás všechny udělalo obrovský dojem. Tam i tady všude tajná i zjevná policie, konfidenti, a my sedíme sami u stolu, na kterém je rum, salám, sýr, chléb – všechno z bezedného batohu Václava Havla, nad námi šumí jedle a sbratřeni diskutujeme, jak svrhnout společného tyrana,“ popsal setkání Jacek Kuroń.

Disidenti u velkého dřevěného stolu pod Obří boudou nakonec sepsali společné prohlášení, později vydané v domácím samizdatu a poslané médiím do ciziny. Kromě jiného v něm stálo: „Sbratření snahou prosazovat pravdu, lidská a občanská práva, demokracii, sociální spravedlnost a národní nezávislost, vyhlašujeme svou společnou vůli zachovat věrnost těmto ideálům a jednat v jejich duchu.“

Následující setkání už ale zastavila StB a v Polsku krátce nato generál Wojciech Jaruzelski vyhlásil výjimečný stav. Další schůzku hlavních představitelů vrcholného polského a českého disentu se tak podařilo zorganizovat až 15. srpna 1987 na Borůvkové hoře v Rychlebských horách. Poté se český a polský disent sešel ještě několikrát - znovu pod svahem Sněžky, na Borůvkové hoře a Kralickém Sněžníku, v Beskydech a Tatrách.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST