Historie

Český rodák Tadeáš Haenke projel kus světa. V Bolívii ho otrávila služka

22. duben 2018 četba na 4 minuty
Tadeáš Haenke

Tadeáš Haenke

Foto: archiv Deníku

Jako první český rodák se dostal do Austrálie, objevil největší druh leknínu a pokusil se vystoupat na nejvyšší horu světa. Přesto není jméno tohoto světoběžníka příliš známé. Botanik, lékař, objevitel, etnograf, kartograf, chemik, vzduchoplavec i revolucionář. Tadeáš Xaverius Peregrinus Haenke si v mnohém nezadal s Járou Cimrmanem.

Narodil se 5. prosince 1761 v Chřibské na Děčínsku, kde jeho otec Elias působil jako rychtář. Nejprve ho vzdělával strýc, který byl farářem, poté se uchýlil k jezuitům do Prahy a zahájil studia medicíny. Brzy si ho všiml rektor Univerzity Karlovy Josef Gottfried Mikan, který mu nabídl místo domácího učitele svého syna. S Tadeášovou pomocí také založil univerzitní botanickou zahradu, která existuje dodnes. Mladíka kromě rostlin zajímalo i letectví. Jako první v českých zemích vypustil k nebi montgolfiéru, tedy horkovzdušný balón.

Honička přes půl světa

Koncem roku 1785 těžce onemocněl, patrně dostal zápal plic, a vrátil se do severních Čech. Sotva se zotavil, se známým průkopníkem železnice Františkem Josefem Gerstnerem podnikl přírodovědeckou expedici do Krkonoš. Po další výpravě, která směřovala do Alp, měl Tadeáš namířeno na Sibiř, ale v roce 1788 dostal pozvánku od slavného španělského cestovatele Alessandra Malaspiny, aby se připojil k jeho cestě kolem světa. Do přístavu Cádiz bohužel nedorazil včas, takže dvě lodě odpluly bez něho. Tadeáš se však nevzdal. Za tři týdny nastoupil na další loď, která směřovala k Jižní Americe. Nedaleko ústí řeky Paraná na hranici mezi Argentinou a Uruguayí však plavidlo ztroskotalo.

Malaspinova výprava mezitím plula kolem jižního cípu kontinentu a podél chilského pobřeží měla zamířit zpět k severu. Tadeáš zosnoval odvážný plán. Rozhodl se přejít napříč kontinentem. Pranic mu nevadilo, že ho čekalo nezmapované území indiánů i vysokohorské průsmyky And. Po několikaměsíčním putování se v dubnu 1790 dostal do Santiaga de Chile, kde se konečně setkal s Malaspinou. V Ekvádoru pak pátrali po pramenech Amazonky, neúspěšně se pokusili o výstup na sopku Chimborazo, která byla tehdy považovaná za nejvyšší horu světa.

Nebezpečná služka

Expedice se plavila dál na sever a podél pobřeží Kanady dospěla až k břehům Aljašky. Pak se výzkumníci stočili k Číně a přes Filipíny zamířili k pobřeží Austrálie. Přistáli v Botanickém zálivu, kde Tadeáš 12. března 1793 vstoupil jako první český rodák na území nejmenšího kontinentu.

Výprava pokračovala přes Tahiti zpět k pobřeží Jižní Ameriky, kde se Tadeáš na příkaz velitele odpojil a vydal se do Bolívie mapovat říční síť. V roce 1796 se usadil ve městě Cochabamba, kde sepisoval poznatky ze svých cest. Do terénu se znovu vydal v roce 1801, kdy objevil viktorii královskou, největší leknín světa. Jméno však impozantní rostlině dal až v roce 1840 anglický botanik John Lindley.

Tadeáš se věnoval také chemickým pokusům, experimentoval s chilským ledkem a snažil se jej využít při výrobě střelného prachu. Na svém statku pěstoval nejrůznější rostliny a zvířata včetně bource morušového. Nakonec založil výrobnu hedvábí a barvírnu. Rovněž si čile dopisoval s předními evropskými vědci, třeba s Alexandrem von Humboldtem. Několik let strávil u jihoamerických indiánů a zkoumal jejich zvyky. Podle všeho se také zapojil do bojů o nezávislost, což se mu patrně stalo osudným. Zemřel v říjnu 1817, kdy mu služka místo léku podala jed.

Přestože Tadeášovo jméno upadlo v zapomnění, dodnes existuje několik trvalých připomínek jeho existence. U pobřeží Aljašky leží malý ostrov Haenke a v Cochabambě mají ulici Avenida de Don Tadeo.