Tragická oběť Emila Háchy. Před 80 lety se stal prezidentem okleštěného státu

30. listopad 2018 četba na 15 minut
Prezident Emil Hácha při vánočním projevu do rozhlasu

Prezident Emil Hácha při vánočním projevu do rozhlasu

Foto: ČTK

"Přijetí kandidatury znamenalo pro mne opravdu oběť a stálo mne to těžký duševní boj, protože všechny moje osobní zájmy se tomu vzpínaly," napsal Emil Hácha poté, co se dozvěděl, že se s ním počítá jako s nejvážnějším kandidátem na prezidentský úřad druhé republiky, a navzdory mnoha vnitřním pochybám se rozhodl tuto roli přijmout. 

FOTOGALERIE

Prezident Emil Hácha při vánočním projevu do rozhlasu 22. prosince 19 Československo přijalo mnichovský diktát, Edvarda Beneše v čele zbytkového státu vystřídal Emil Hácha. Nastala takzvaná druhá republika, která ukázala, že Češi svému Masarykovi zase až tak "věrni nezůstali" Protektorátní prezident Emil Hácha.

Dne 30. listopadu 1938 se stal právník Emil Hácha prezidentem takzvané druhé republiky, oficiálně nazývané jako Česko-Slovenská republika. Jeho volba byla do značné míry kompromisním řešením. Většina národa se v té době shodovala na tom, že po Benešově abdikaci by měl být novým prezidentem zvolen nestraník, aby se v politicky mimořádně křehké pomnichovské situaci ještě víc neprohlubovaly příkopy mezi jednotlivými politickými směry.

Československo bylo navíc po Mnichovu a odstoupení pohraničí ochromené a bylo zřejmé, že nemůže vzdorovat sousednímu nacistickému režimu, takže muselo jít i o člověka, který bude pro Hitlera přijatelný. Na straně druhé to ale musela být osobnost důvěryhodná i pro československou veřejnost, a to i za předpokladu, že se bude muset vyrovnat se zavedením autonomní slovenské vlády.

Mezi jmény, která padala do úvahy, se objevovala například jména průmyslníka Jana Bati, bankéře Jaroslava Preisse a diplomata Františka Chvalkovského. Nakonec se ale čeští, slovenští i "karpatoruští" političtí předáci usnesli jednomyslně na šestašedesátiletém předsedovi Nejvyššího správního soudu Háchovi, který nenáležel k žádné straně a měl za sebou dostatečně úctyhodnou minulost, aby mohl okleštěný stát aspoň trochu důstojně reprezentovat a budil u veřejnosti respekt.

Sám Hácha se této role ujmout nechtěl. Rok 1938 byl pro něj v mnoha ohledech nešťastný. V únoru mu po mnohaletém harmonickém manželství zemřela choť Marie, což u něj vyvolalo silné pocity osamělosti. Jeho dcera se navíc rozvedla. Když za ním politici přišli s nabídkou kandidatury, připravoval se spíš odejít na odpočinek. Nakonec svolil, což podle svých slov bral jako oběť.

"Nebyl jsem úplně přesvědčen, když mi bylo přijetí líčeno jako má občanská povinnost, ale nebyl jsem si také jist, nepramení–li moje námitky z podvědomé touhy po klidu skromného soukromí, které by mi po čtyřiceti letech veřejné služby nejlépe hovělo. Za těchto čtyřicet let zvykl jsem si sloužit, a tak jsem automaticky podrobil se i této nejtěžší službě mého života… Bylo mi to tím těžší, že jsem nikdy neměl ctižádosti tohoto druhu," napsal v dopise svému příteli, historiku Josefu Šustovi.

Nakonec se ale přemluvit dal, opustil svou funkci a kandidoval. Zvolen byl 30. listopadu 1938 v sídle poslanecké sněmovny v pražském Rudolfinu. S odstupem se dá říci, že mu osudový prezidentský úřad zničil zbytek života a po válce z něj neprávem udělal symbol české kolaborace. Přestože se snažil mnohému zlému vzdorovat.

Konzervativec s hořkým humorem

V době zvolení byla nicméně Háchova lidská i odborná pověst zcela neposkvrněná. Tisk o něm psal jako o uznávaném právníkovi a jazykovém odborníkovi a znám byl také jako přesvědčený demokrat a ctitel ústavně-právního řádu. Hácha publikoval vědecké práce z oboru mezinárodního práva, byl expertem na anglosaské právo a působil také jako respektovaný soudce haagského soudního dvora. Před Mnichovem byl několik let i členem legislativní rady, poradního orgánu vlády.

Přestože se politicky příliš nevyhraňoval a byl spíš konzervativním zastáncem "tradičních hodnot", jeho minulost byla spojena i s Masarykovým úsilím o vznik nezávislého Československa. Coby někdejší rada Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni totiž za 1. světové války spolupracoval s doktorem Ferdinandem Pantůčkem, napojeným na odbojovou organizaci českých politiků Maffie. Pantůčka pak v roce 1925 vystřídal ve funkci předsedy senátu Nejvyššího správního soudu. 

Významné byly i Háchovy aktivity umělecké. To, že se svým bratrem přeložil slavný humoristický román "Tři muži ve člunu" Jeroma Klapky Jeroma, je celkem známé, trochu méně se ví, že psal i lyrickou poezii a byl významným sběratelem výtvarného umění. 

(Smysl pro humor, byť s mimořádně hořkou příchutí, Hácha mimochodem osvědčil v dubnu 1939, nedlouho poté, co se podrobil surovému Hitlerovu nátlaku v Berlíně a po mnohahodinovém vydírání formálně souhlasil se vstupem německých vojsk a vytvořením Protektorátu Čechy a Morava. "Když někde byla nějaká tombola, vždycky mi strčili nějaké lístky a jakživ jsem nic kloudného nevyhrál… Ale když loni nahonem musel být nějaký president a na Hradě strašilo a nikomu se sem nechtělo, tak si v milém národě vzpomněli, že udělají tombolu a že mě tentokrát nechají vyhrát…" povzdechl si v rozhovoru se spisovatelem Karlem Horkým.)

Háchovo zvolení prezidentem tak bylo přijato se všeobecnou podporou. Beneš mu hned v den volby zaslal z Londýna blahopřejný dopis, který Háchu velmi potěšil. V odpovědi neváhal Beneše oslovit "pane prezidente", čímž dal víc než najevo, že svou funkci chápe jen jako zástupnou. "Těším se nadějí, že má funkce jest jen přechodné povahy a že v dohledné době bude ze mě sňata," napsal.

Neblahá druhá republika

Tomu, co se na něj valilo, však Hácha nedokázal a do značné míry ani nemohl vzdorovat. To špatné přitom zdaleka nepřišlo až s březnem 1939, ale mnohem dřív.

Háchovou první úlohou bylo přijmout demisi vlády generála Jana Syrového, což udělal, a jmenovat nového předsedu vlády, jímž se podle očekávání stal agrární politik a předseda Strany národní jednoty Rudolf Beran, kterého kvitovalo i Německo (mimo jiné proto, že Beran počátkem roku 1938 navrhl, aby se členem československé vlády stal reprezentant Sudetoněmecké strany Konrad Henlein). 

V Beranově vládě Hácha získal pár méně podstatných křesel pro své spolupracovníky, zejména pro právníka Jiřího Havelku, který patřil mezi blízké spolupracovníky Aloise Eliáše a později po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se v druhé protektorátní Eliášově vládě zařadil k těm ministrům, jež praktikovali zdržovací taktiku vůči okupačním úřadům (mimo jiné zabránil vydání protižidovských zákonů, které musela nakonec vydat německá okupační moc, a udržoval styky s domácím i zahraničním odbojem. V roce 1941 ho proto Němci zatkli a na několik měsíců uvěznili, ven se dostal až na Háchovu intervenci - zbytek války pak strávil v domácím vězení).

Jinak ale Hácha neměl na složení Beranova kabinetu ani na vládní politiku příliš velký vliv. A druhá republika se rychle začala přibližovat totalitnímu německému sousedovi. Příliv uprchlíků z pohraničí, mezi nimiž bylo nemálo Židů, povzbudil stále sílící antisemitské tendence, známí zastánci demokracie a humanismu jako například spisovatel Karel Čapek čelili nenávistné kampani. 

V polovině prosince 1938 přijala vláda zmocňovací zákon, jímž se do té doby parlamentní demokracie změnila v demokracii autoritářskou. Šlo o o ústavní zákon, který povoloval prezidentovi republiky měnit znění ústavy pomocí dekretů, a zároveň svěřil vládě právo měnit pomocí vládních nařízení stávající zákony. Parlament tak prakticky ztratil jakýkoli význam a vliv. Jedinou vládnoucí silou byla Beranova Strana národní jednoty a opozice existovala jen zdánlivě. Občanům začala Beranova vláda vnucovat sounáležitost s národem, nikoli s demokracií.

Hácha se jako prezident výrazněji připomněl ve vánočním projevu, v němž mimo jiné vyjádřil soucit s uprchlíky a v zájmu přiblížení se všem národům v zemi mluvil česky, slovensky a krátce i rusínsky. Poté odjel strávit vánoce na Slovensko, přičemž se během jízdy dozvěděl, že zemřel Karel Čapek a ještě před Jihlavou odeslal kondolenční telegram Čapkově manželce Olze Scheinpflugové. 

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST