Historie

Ukradený Faust: jak Mistr Vrchlický zburcoval celou pražskou policii

27. leden 2018 četba na 10 minut
Jaroslav Vrchlický

Jaroslav Vrchlický

Foto: Archiv autora

Na tuhle příhodu by se zapomnělo, nebýt jistého novináře, který ji zaznamenal podle slov samotného c. k. vládního rady. O co šlo? Slovutný básník Jaroslav Vrchlický byl okraden! Zrovna dokončil překlad první části Goethovy veršované tragédie Faust, když vtom ho o něj kdosi připravil. Bylo zapotřebí všech pražských detektivů, aby se jediný exemplář Vrchlického díla znovu našel. Jinak by v Národním divadle neměli co hrát.

Psal se rok 1888, byl červenec. Před domem na pražském Rašínově náměstí zastavil jednoho z nájemníků, klasika české literatury Jaroslava Vrchlického, neznámý, asi čtyřiadvacetiletý muž.

„Oslovil básníka,“ čteme v Lidových novinách z roku 1943, „rděl se a koktal tak nesrozumitelně, že ho Jaroslav Vrchlický pozval domů, aby ho v klidu vyslechl.“

FOTOGALERIE

Jaroslav Vrchlický (autor Jan Vilímek) Podpis Jaroslava Vrchlického Faust a Mefisto (autor Tony Johannot)

Autor článku víceméně opakuje, co už dlouho před ním napsal Rudolf Jaroslav Kronbauer. Svou verzi zařadil tento skvělý publicista v roce 1904 do knížky Záhadné příběhy a vzpomínky, ale i on měl případ takříkajíc „z druhé ruky“. Objasnili mu ho na pražském policejním ředitelství, kam čas od času docházel na kus řeči – zvyk z doby, kdy zde jako soudničkář sháněl materiál pro černou kroniku.

Rudolf Jaroslav Kronbauer

Novinář Rudolf Jaroslav Kronbauer

Poprvé se ovšem Kronbauer o aféře dozvěděl přímo od jejího hlavního aktéra. „Kapitolku o překladu Vrchlického (Faust) slyšel jsem vypravovat od Mistra v oněch milých chvílích, kdy po schůzích Máje jsme nějakou chvilku sedávali při černých hodinkách. Zaznamenal jsem ji, a když nastávalo Mistrovo jubileum, doplnil jsem ji a uveřejnil.“

Mám písmo velice čitelné

Kronbauer věda, že musí mít informace potvrzené minimálně ze dvou zdrojů, šel si údaje ověřit do kanceláře legendárního dvorního rady Václava Oliče.

„Faust… Faust…“ vybavoval si vrchní komisař vcelku zanedbatelnou epizodku z minula. „Počkejte… ano… ano… vzpomínám si… je tomu už hromádka let, co byl pan Jaroslav Vrchlický u mne.“

A pak se rozpovídal. Básník si prý tehdy v onom letním dni v bytě na Rašínově náměstí myslel, že po něm chce neznámý peníze, a tak sáhl do kapsy. Jenže chyba lávky.

„Prosím… já přicházím požádat o nějakou práci,“ zarazil ho mladík. „Byl jsem písařem u advokáta, ale byl jsem propuštěn, poněvadž moje místo dostal někdo jiný. Je to člověk z příbuzenstva šéfova, a proto jsem mu musil ustoupiti. Nemohu se nikde uchytiti, a proto jsem vás přišel prosit o nějaké opisování. Mám písmo velice čitelné a přičiním se všemožně, abych svěřenou práci vykonal k naprosté spokojenosti.“

Kronbauer nabízí i zběžnou podobiznu podivného muže. „Byl chudobně, ale čistě oblečen a obličej jeho byl velice sympatický. Na Mistra udělalo dobrý dojem i to, že se zdráhal přijmout almužnu.“

Jaroslav Vrchlický (autor Jan Vilímek)

Básník Jaroslav Vrchlický (portrét Jana Vilímka)

Krátce řečeno, Vrchlický souhlasil, že cizinci pomůže. Přemýšlel, co by mu tak mohl dát k opsání, nemohl však na nic přijít – všechno, na čem právě dělal, bylo připravené, kopie vyhotovené. Nakonec sáhl po čerstvém překladu prvního dílu veršované tragédie Johanna Wolfganga von Goetha. Faust byl jeho nejnovějším překladatelským majstrštykem.

Za svůj plodný umělecký život převedl do češtiny zásadní díla z osmnácti jazyků, především z francouzštiny. K tvůrcům, s jejichž sbírkami, hrami a prózou seznámil další generaci českých čtenářů, patřili Victor Hugo, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Dante Alighieri, Francesco Petrarca, George Gordon Byron, Edgar Allan Poe a zejména Edmond Rostand, jehož Cyrana z Bergeracu přebásnil takřka nedostižně.

Faust, to ale přece jen byla jiná káva. Olbřímí dramatický kus, samotným Goethem přepisovaný až do jeho smrti. Vrchlický dokončil polovinu a chystal se utkat s druhým dílem, jemuž se Goethe věnoval v posledních letech života.

Johann Wolfgang Goethe

Johann Wolfgang von Goethe

Překladatel si svázaný rukopis právě přinesl od knihaře. Jiný exemplář neměl. Přesto neváhal a fascikl „tlustý jako bible“ návštěvníkovi podal.

„Víte co, pane, opište mně tuhle Fausta. Nikterak to nespěchá… Dosud jsem jej nemohl u žádného nakladatele udati… Je toho hezká hromada a nějaký čas s tím budete mít co dělat.“

Načež dal neznámému zálohu. Ten uctivě poděkoval a odporoučel se i s papíry neznámo kam. Roztržitému poetovi ani nevadilo, že se mu žadatel o práci nepředstavil.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST