Historie

Ulrika Eleonora Švédská: Královna z donucení

6. květen 2018 četba na 4 minuty
Ulrika Eleonora Švédská

Ulrika Eleonora Švédská

Foto: Wikimedia.org, volné dílo

Měla šest starších sourozenců a nulové politické ambice, přesto usedla na trůn. Záhy musela čelit intrikám, nevěrnému manželovi a nakonec i těžké nemoci.

S lidským životem si osud někdy pěkně pohraje. Ulrika Eleonora se narodila ve Stockholmu 23. ledna 1688 jako sedmé a poslední dítě švédského krále Karla XI., takže si vůbec nepřipouštěla, že by se mohla stát královnou.

Měla pět bratrů a sestru Hedviku Žofii, která naopak jako prvorozený potomek měla velké vladařské choutky. Ulrika vždy žila v jejím stínu, ale nijak jí to nevadilo. Hned čtyři bratři ovšem v útlém věku zemřeli a ten pátý nastoupil v roce 1697 po otcově smrti na trůn jako Karel XII. Úzce spolupracoval s Hedvikou Žofií a možná i díky tomu byl velmi úspěšným diplomatem a vojevůdcem. Válčil po celé Evropě, několik let strávil také v Turecku, kde si oblíbil tamější pokrm z mletého masa, který pak ve Švédsku zdomácněl, v podobě dodnes slavných masových kuliček.

Cizinec na trůně

Při obléhání norského Fredrikshaldu v roce 1718 Karel XII. zahynul po zásahu kartáčovou střelou. Bylo mu 36 let, a protože se nikdy neoženil, neměl žádné legitimní potomky. Už v roce 1708 navíc zemřela i Hedvika Žofie, takže nastal čas pro Ulriku. Jejím jediným protikandidátem byl osmnáctiletý synovec Karl Fridrich, syn Hedviky Žofie. Volba však padla na Ulriku. Vlivné politické kruhy a šedé eminence v pozadí vycítily, že slabá a nezkušená žena se stane loutkou v jejich rukách. Ještě před zvolením Ulrika slíbila, že zruší absolutní monarchii, jinými slovy omezí panovnické pravomoci. Jenže na scéně se objevil nový hráč.

Ulrika se v roce 1715 vdala za hesenského lankraběte Frederika, který na rozdíl od své ženy měl značné mocenské ambice. Dívka ho velmi milovala, naopak o jeho náklonnosti k ní panovaly už tehdy pochybnosti. Novopečená královna si brzy vymohla, aby se stal jejím spoluvládcem, jenže to mu nestačilo. Nerozhodnou manželku poměrně rychle přesvědčil, aby mu korunu přenechala. Ulrika mu vyhověla, dost možná byla ráda, že se nechtěného úřadu zbavila. Jenže netušila, že její trápení bude pokračovat.

Frederik byl korunovaný 3. května 1720, ale pro poddané navždy zůstal cizincem, který se nikdy neobtěžoval naučit jejich jazyk. Přitížila mu také rostoucí záliba v poživačném způsobu života. Do švédských dějin se zapsal i tím, že si jako první tamější panovník vydržoval oficiální milenku.

Utajený porod

Do šestnáctileté švédské hraběnky Hedviky Taube se zamiloval v roce 1730, kdy mu bylo 54 let. U dvora dívka působila jako dvorní dáma, ale všichni v královském paláci dobře věděli, jak se věci mají. Zatímco s manželkou Ulrikou čekal Frederik na dítě marně, Hedvika porodila v roce 1734. Tehdy se ještě podařilo nemanželského potomka před veřejností utajit i díky tomu, že záhy zemřel, ale po dalším porodu už musel Frederik s pravdou ven.

Navzdory skandálu se milenky odmítl vzdát, naopak z ní udělal svou oficiální společnici, s níž řešil i politické záležitosti. Ulrika to nesla velmi těžce, na protest téměř nevycházela ze svých komnat, ale král měl oči pouze pro Hedviku, s níž počal celkem čtyři děti. Utrápená Ulrika podlehla v roce 1741 pravým neštovicím, načež si Frederik vzal Hedviku za ženu. Pranic mu nevadilo, že šlo o morganatický, tedy nerovný sňatek. Jejich soužití však nemělo dlouhého trvání. Hedvika zemřela tři roky po svatbě při porodu.

Činorodý panovník si vzápětí našel novou milenku, čtyřiadvacetiletou šlechtičnu Catharinu Horn. V roce 1748 však prodělal několik mrtvic a zemřel v roce 1751. Žádný z jeho potomků neměl právo na trůn, takže parlament Riksdag zvolil za nového krále Adolfa Fridricha z německého rodu Holstein-Gottorp.