Z harému na výsluní. Roxelana to z otrokyně dotáhla na manželkou sultána

12. leden 2019 četba na 4 minuty
Roxelana a Sulejman I. Nádherný na obrazu od Antona Hickela z roku 1780.

Roxelana a Sulejman I. Nádherný na obrazu od Antona Hickela z roku 1780.

Foto: volné dílo: Anton Hickel - Mittelrhein-Museum Koblenz/wikimedia.org

Měla být obyčejnou sexuální otrokyní, jakých měl turecký sultán desítky. Roxelana si však díky kráse, chytrosti a obratným intrikám podmanila celou Osmanskou říši. Do historie se zapsala jako manželka sultána Sulejmana Nádherného a matka jeho nástupce Selima II.

FOTOGALERIE

Roxelana a Sulejman I. Nádherný na obrazu od Antona Hickela z roku 1780. Portrét Roxelany ze sbírce britské královské rodiny. Portrét Roxelany

Počátkem 16. století se v Evropě objevila nová vojenská síla, z níž měly respekt i ty největší mocnosti. Bojovníci Osmanské říše se pod vedením sultána Sulejmana I. Nádherného vydali na podmanění ostatních států a vedli si velmi zdatně. Dobyli Bělehrad a Uhry, kde v roce 1526 v bitvě u Moháče drtivě porazili českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. O tři roky později dokonce zle dotírali na Vídeň.

Málokdo ale tušil, že mocný turecký sultán není tak suverénní a neohrožený, jak se mohlo zdát. Kolem prstu ho měla pevně omotaného jeho milenka a společnice, které se říkalo Roxelana. Osud této ženy byl přitom velmi pohnutý a její historická role měla být zcela nepodstatná. Narodila se někdy kolem roku 1505 na území dnešní Ukrajiny a tehdejšího Polska.

V mládí padla do zajetí Tatarů, kteří dobře věděli, jak s mladou dívkou naložit. Odvlekli ji do Istanbulu, kde ji nabídli na trhu sexuálních otrokyní. O zrzavou krásku projevil zájem velkovezír a sultánův hlavní rádce Ibrahim, který ji záhy jako dárek nabídl Sulejmanovi. V následujících letech si tento krok patrně mnohokrát vyčítal.

Očarovaný sultán

Sultán měl samozřejmě k dipozici početný harém zvaný „brána blaženství“, ale mohl mít i několik manželek. Sulejman však o svatbu nestál. Jeho favoritkou byla konkubína Gülbahar řečená Jarní růže. Měl s ní syna Mustafu a počítal s ním jako se svým nástupcem. To vše se ale změnilo s příchodem Roxelany. Dostala přízvisko Hürrem, tedy „Plná radosti“ a brzy probudila ve dvaatřicetiletém sultánovi nepoznané pocity.

Vynikala nejen půvabem, ale jako dcera pravoslavného kněze také neobvyklým vzděláním. Sulejmanovi dělalo očividně radost získávat náklonnost sečtělé a hrdé cizinky a na dosavadní favoritku Gülbahar si už ani nevzpomněl. Zlí jazykové o Roxelaně říkali, že sultána očarovala, ale panovník na podobné řeči nedal.

Do Roxelany se podle všeho skutečně zamiloval, zplodil s ní šest potomků a v roce 1530 ji dokonce pojal za manželku. Ani to však dívce nestačilo. Její plány byly mnohem ambicióznější. Chtěla, aby se sultánovým nástupcem stal její syn Selim.

To se však zdálo jako nesplnitelný úkol, protože v cestě stála řada překážek. Jednou z nich byl hlavní rádce Ibrahim, jenž s velkou nelibostí sledoval, jak Roxelanin vliv na panovníka roste, ovlivňuje ho v politických otázkách nebo dává příkazy k budování mešit a škol.

Popravte toho zrádce!

Mezi Roxelanou a Ibrahimem se rozhořela nekompromisní zákulisní válka plná pomluv a křivých nařčení. Pro rádce skončila špatně. Roxelana svého chotě přesvědčila, že Ibrahim tajně jedná za jeho zády a Sulejman jej v roce 1536 nechal popravit za velezradu.

S Mustafou si Roxelana dlouho nevěděla rady, protože její manžel k němu měl velmi vřelý vztah. Vhodná příležitost k útoku se Roxelaně naskytla až v roce 1553. Tehdy se Mustafa v čele vojska vydal na výboje na jih dnešního Turecka. Bez otcova vědomí si dopisoval se zástupci Peršanů, i když není jasné, zda měl skutečně postranní úmysly.

Stejně tak není jasná ani jeho úloha v pokusu části jeho vojska sesadit Sulejmana a prohlásit za sultána právě Mustafu. Obě tyto informace každopádně Roxelana obratně využila a podala svému muži tak, že okamžitě nařídil svého syna zadržet a popravit za velezradu.

Zároveň prohlásil za svého nástupce Selima. Když o pět let později Roxelana umírala, mohla být spokojená. Podařilo se jí vše, o čem snila. Sulejman její smrt dlouho oplakával, a když v roce 1566 zemřel, na jeho místo skutečně nastoupil Selim, který vládl dalších osm let.