Zabalil Reichstag, teď chce umělec Christo "přikrýt" Vítězný oblouk v Paříži

5. duben 2019 četba na 5 minut
Christo hodlá zabalení Vítězného oblouku financovat sám z prodeje svých studií

Christo hodlá zabalení Vítězného oblouku financovat sám z prodeje svých studií

Foto: Profimedia

Třiaosmdesátiletý americký umělec známý pod uměleckým jménem Christo se proslavil "balením" slavných děl světové architektury, jako byl například Reichstag v Berlíně nebo pařížský most Pont Neuf. Nyní chce v Paříži dokončit nový projekt, jímž by mělo být zabalení Vítězného oblouku příští rok.

FOTOGALERIE

Christo hodlá zabalení Vítězného oblouku financovat sám z prodeje svých studií Zabalený Pont-Neuf z roku 1985 Projekt Slunečníky, realizovaný v USA a v Japonsku v roce 1991

Vítězný oblouk by měl být zabalen od 6. do 19. dubna 2020, kdy podle Christa uběhne 58 let let od chvíle, kdy tento projekt plánoval poprvé. Zatímco jeho první návrhy z roku 1962 počítaly s tím, že jeden ze symbolů Paříže bude připomínat nahrubo zabalenou "kostku", současné vizualizace ukazují, že půjde o stříbřitě modrý "povlak" přesně kopírující tvar oblouku.

Jako "balící materiál" hodlá umělec použít recyklovatelnou polypropylenou tkaninu o rozloze přibližně 25 tisíc metrů čtverečních, svázanou sedmi tisíci metrů červeného lana. Díky respektování tvaru památky nebude nijak zakryt nebo znepřístupněn ani Hrob neznámého vojína s věčným ohněm, nacházející se pod obloukem. Christo to oznámil ve společném prohlášení, k němuž se připojily i francouzské instituce Centre des Monuments Nationaux (Centrum národních památek) a kulturní Centre Pompidou. Projekt už podle Christa schválila i francouzská vláda.

Připomenout společná léta

Zabalení památky bude časově zapadat do průběhu retrospektivní výstavy v Centre Pompidou, která poběží napřesrok od 18. března do 15. června a bude věnována pařížským začátkům umělecké tvorby Christa a jeho manželky i spolutvůrkyně Jeanne-Claude, s níž ho kromě životní pouti pojilo i stejné datum narození v roce 1935. Součástí výstavy ale budou i kresby, dokumentace a další materiály související s nejznámějším pařížským dílem dvojice, jíž bylo zabalení nejstaršího dochovaného pařížského mostu Pont-Neuf v roce 1985 (tento projekt připravovali deset let).

Bulharský rodák Christo, původním jménem Christo Javašev, se setkal se svou pozdější ženou a mnohaletou uměleckou partnerkou Jeanne-Claude (celým jménem Jeanne-Claude Denat de Guillebon) poprvé v Paříži v roce 1958. Oba byli původně přistěhovalci. Christo se narodil v Gabrovu a do Paříže se přestěhoval po studiích v Bulharsku, Jeanne-Claude se narodila v Casablance a byla po rodičích francouzsko-marockého původu, její otec sloužil v Casablance jako francouzský důstojník.

V Paříži žili až do roku 1964, kdy se na popud významného amerického obchodníka s uměním Lea Castelliho přestěhovali do New Yorku.

Postupně se proslavili právě instalacemi příbuznými uměleckému směru land art, neboli "balením" zajímavých přírodních míst a veřejných budov do různě umělecky zpracovaných fólií. Začali předměty každodenní potřeby, později přidali architektonické objekty a přírodní plochy. Ke každé akci si vždy předem opatřovali všechna potřebná povolení, což její realizaci protahovalo někdy i na několik let.

Koncem 60. let takto zabalili například 2,4 kilometru dlouhý úsek australského pobřeží, v roce 1985 už zmíněný Pont Neuf a o deset let později berlínskou Budovu Říšského sněmu neboli Reichstag. V roce 1991 realizovali společný projekt na dvou místech zároveň - ve dvou vnitrozemských údolích v Japonsku a ve Spojených státech instalovali tři tisíce modrých a žlutých slunečníků, aby tím ukázali podobnosti a rozdíly ve způsobu života a využívání půdy na těchto dvou místech. Ve své tvorbě zdůrazňovali oba umělci vždy dočasnost, protože všechny zahalované objekty či krajiny po krátké době několika dní či týdnů vraceli do původního stavu.

Jeanne-Claude zemřela před deseti lety na mozkové aneurysma a Christo od té doby pracoval sám. Nyní se po letech vrací k dílu, které plánoval ještě se svou ženou. "Jeanne-Claude mi byla po celý život nejblíž a je samozřejmě velmi smutné, že tu není. Ale přesto mě těší pokračovat v tom, co byl náš život, a dělat svou práci," uvedl.

Pro zabalení Vítězného oblouku se podle svých slov rozhodl také proto, že byl dychtivý udělat i něco jiného než výstavu. Projekt hodlá podle svých slov financovat sám prodejem svých přípravných studií, kreseb, koláží, modelů i originálních litografií.

Jak podotýká německá agentura DPA, v poslední době to není poprvé, co se pařížský Vítězný oblouk dostává do centra mediální pozornosti, tentokrát však za trochu příjemnějších okolností - naposledy to totiž bylo, když ho loni v prosinci posprejovali vandalové během demonstrací žlutých vest, což donutilo úřady památku na jedenáct dní uzavřít kvůli opravám.

V Česku jen reklama

V České republice se zatím podobné projekty balení veřejných staveb objevovaly pouze ve spojení s reklamou. Asi nejznámější akcí v tomto směru bylo zabalení zábradlí 485 metrů dlouhého pražského Nuselského mostu v rámci reklamní kampaně mobilní sítě Oskar (pozdější Vodafone) v roce 2004. Podle tehdejších údajů operátora měla každá pokrytá strana mostu rozměry 450 x 3 metry a celková plocha použité bublinkové fólie činila 7,5 tisíce metrů čtverečních. Most balilo do fólie dvanáct hodin celkem 35 lidí.

Projekt se podle tehdejšího tiskového mluvčího Oskaru dostal do českého vydání Guinnessovy knihy rekordů jako dosud největší reklamní plocha v České republice.