Historie

Záhadná nemoc Otce vlasti, která sama odezněla

10. únor 2018 četba na 4 minuty
Busta Karel IV.

Busta Karel IV.

Foto: ČTK/Jan Tachezy

Kdepak energický panovník a jeden z nejmocnějších mužů Evropy. V roce 1350 připomínal Karel IV. spíše lidskou trosku a jeho život visel na vlásku. Co se tenkrát stalo?

V českém království zavládla v roce 1350 velká nejistota. Panovník, který na trůn usedl před čtyřmi lety, zmizel. Týdny ubíhaly a po 34letém Karlu IV. jako by se slehla zem. Když se na podzim konečně objevil, byl na něho žalostný pohled. Bezmocně ležel na lůžku, ruce i nohy měl ochrnuté. Nedokázal ani pořádně mluvit.

Lékaři jeho nemoc označovali za zvlášť těžkou a trvalou. Není divu, že podle kronikářů králův stav vyvolal vážné obavy nejen v Čechách, ale také v Německu nebo na papežském dvoře. Karel si dobře uvědomoval vážnost svého onemocnění a písemně požádal svého prastrýce, trevírského arcibiskupa Balduina, aby se ujal řízení některých záležitostí Svaté říše římské.

Podezření na otravu

Lidé se snažili zjistit, co se vlastně přihodilo. Objevila se zvěst, že panovníka někdo otrávil, a tak všichni očekávali jeho brzkou smrt. Po deseti měsících se ale takřka zázračně uzdravil a vstal z lůžka. Když se konečně objevil před svými poddanými, nebyl to už mladý muž s plavnou chůzí. Po chodbách královského paláce se ploužila shrbená postava s hlavou nakloněnou doleva.

Původní teorie o tom, že panovníka někdo otrávil, je dnes považovaná za nepravděpodobnou. Není znám žádný jed, který by způsobil desetiměsíční paralýzu a pak zcela odezněl. Objevila se i teorie, že Karla postihla dna. Je prokázáno, že touto chorobou skutečně trpěl, ale pravděpodobně až v mnohem pozdějším věku. Dna se navíc nikdy neprojevuje úplných ochrnutím všech končetin.

Záhadu s největší pravděpodobností rozluštily až antropologické výzkumy králových ostatků, které se uskutečnily ve druhé polovině 20. století. Badatelé odhalili na levé straně krční páteře, přesněji mezi 3. a 5. obratlem, jasné stopy krevního výronu, který mohl vyvolat dočasnou paralýzu. Otázkou zůstává, kde král k tak vážnému úrazu přišel. V dobových pramenech o něm není ani slovo, přitom lze předpokládat, že by letopisci podobnou událost zaznamenali.

Os(t)udná porážka

Historikové se domnívají, že se Karel zranil při tajné účasti na některém rytířském turnaji, patrně v severní Itálii. Souboje na koních a s dřevci v rukou patřily mezi urozenými muži k vyhledávaným kratochvílím. Karel nebyl výjimkou a v mládí se podobných klání hojně účastnil. Poté, co usedl trůn, se pro něj tyto nebezpečné aktivity už nehodily, přesto se jich podle všeho nedokázal vzdát a čas od času se do některého klání zapojil pod falešným jménem a erbem.

A protože byl velmi obratným bojovníkem, vyhýbaly se mu prohry i vážná zranění. Až do osudného dne, kdy mu protivník uštědřil dřevcem ránu do hlavy. Helma se Karlovi při nárazu vzadu zaryla do krku, což patrně vyvolalo krevní výron a následnou paralýzu. To ale nebylo vše. Dřevec doslova zdevastoval spodní část králova obličeje. Ze spodní čelisti se mu vylomila část se šesti zuby, k tomu se přidal mohutný otok jazyka. Karel se prakticky okamžitě po nárazu začal dusit.

Současní vědci se shodují, že podobné zranění by bylo považováno za kritické i při současném stavu medicíny. Přesto se tehdejším ranhojičům podařilo Karla zachránit. Nejspíše s pomocí zlatého či stříbrného drátu dokázali zafixovat zlomenou čelist, takže srostla téměř ukázkově. K šití ostatních tržných ran použili voskované plátno. Významnou roli v zotavení zřejmě sehrála i Karlova nadprůměrná fyzická kondice.

Zraněný panovník sice bojoval o život, ale jedno věděl jistě. O jeho tajném výletu a potupné prohře se nesmí nikdo z jeho současníků dozvědět. A tak se také stalo.