Historie

Zdeňka Šimáková: Byla to hrůza, když Němci přijížděli na motorkách do centra

23. květen 2018 četba na 6 minut
Zdeňka Šimáková.

Zdeňka Šimáková.

Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

/ROZHOVOR/ Zdeňka Šimáková se narodila v Mladé Boleslavi. V pěti letech se pak s rodiči přestěhovala do Prahy. Na dobu, kdy Evropu sužoval teror a válka, vzpomíná dodnes. Nejkrásnější den v životě, kdy si s milujícím partnerem řekli své ano, totiž prožila právě tehdy. A když všude okolo lidé pod tíhou bojů o moc umírali, ona přivedla na svět život nový. V roce 1943 se jí totiž narodila dcera.

V době, kdy začaly konflikty v Evropě, jste byla téměř dospělá. Kdy jste se dozvěděla, že bude válka?

Co se chystá, jsme poslouchali z rádia. Ve chvíli, kdy Němci přijížděli na motorkách, jsem byla se svým partnerem na Václavském náměstí. Partner se tam do něčeho přimotal a dostal pendrekem přes nohy. Byla to hrůza.

Jak vypadalo dalších šest let?

Bylo to strašné. Zhasla všechna světla, žádná zábava, nebyla, do kaváren se nechodilo. Všichni zalezli do svých domovů a nevycházeli vůbec ven. Každý čekal, až to strašné období skončí.

Pracovala jste tehdy někde?

Vyučila jsem se na škole pro dívčí povolání, takže jsem pak byla zaměstnaná v dámském módním salonu jako švadlena. Mezitím jsme se ale s partnerem vzali. V roce 1943 se nám narodila dcera a já šla na mateřskou.

Ve které roce jste se vdávala?

Brali jsme se v roce 1940. Všichni se hrozili, co nás to napadlo, ale my si zkrátka to ano říci chtěli. Nemusela jsem se vdávat, ale byla jsem zamilovaná. Doma jsem zůstala až do dceřiných šestnácti let.

FOTOGALERIE

Zdeňka Šimáková. Zdeňka Šimáková. Zdeňka Šimáková.

Nebáli jste se přivést během války na svět dítě?

Těžko říci. Dítě jsme moc chtěli. Netušili jsme přece, jak dlouho ty hrůzy ještě budou trvat. Tak na co jsme měli čekat?

Co dělal váš manžel, když vy jste byla v domácnosti?

Pracoval jako kožešník. Po revoluci v pětačtyřicátém si požádal o živnostenský list. O tři roky později jsme otevírali obchod.

To ale bylo v roce 1948, když nastoupili k moci komunisté. Neměl manžel problémy?

Přeci jen živnostníky neměli v oblibě. Lidé se docela divili, že podnikáme. Navíc jsme do toho dali hodně peněz, protože jsme to chtěli mít moderní. Nabídli nám ale jen obchod, ve kterém se předtím prodávaly komunistické známky.

Pamatujete si, kolik peněz jste museli na začátku vydat?

Přesně ne, ale bylo to hodně. Ty peníze, které jsme měli ušetřené, si nebylo možné vybrat, byl to vázaný vklad. Půjčovali jsme si proto u našich známých kožešníků. Ti mezi sebou totiž spolupracovali.

Jak se vám v podnikání vedlo?

Bylo to všelijaké. Hlavně po nějakém čase. Kožešnictví, která fungovala ještě před námi, tak byla zavírána a likvidována. Po těch soukromnících komunisté šli. My ale nebyli tak veliký obchod, takže u nás neměli co likvidovat, proto šli po větších obchodech, ze kterých něco měli. Ale časem jsme jim začali také vadit.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST